S láskou k domovu 2017

Spolu s kamarádkami jsme obešly srdcová místa ve Křtinách, nafotily fotky a ještě ten stejný den absolvovaly módní přehlídku v rámci oslav Dne Křtin.  Všechny modely z fotografií, vznikly pouze v jednom originálu a téměř vše se během měsíce po zveřejnění prodalo.

 

Když padá listí

Listopad je měsícem padajícího listí, sychravého počasí a vzpomínek. Ještě před pár dny jsme pouštěli draky, trhali jablka a nechtěli si vzpomenout, jaké to je, když je nám zima. Teď dáváme zemi dobrou noc, choulíme se do kabátů a za čepice se nestydíme. S každým dnem jsme o krok blíže zimě. A o to více si vážíme všeho, co se nám urodilo. Víme, že už letos nové plody nesklidíme. Právem odpočíváme a děkujeme všemu, co je pro nás důležité. Přírodě, lidem, rodině a místu které máme rádi.

Díky modelkám za jejich krásu, Lence Pětové za fotografie, Zuzce Liškové za nádherné účesy, Radce Hromkové za parádní křeslo, Marii Ševčíkové za pomoc, Emilu Páskovi za klíče od školy a hlavně Křtinám za to že jsou!

 

 

 

Dušičky voní skořicí

„Půjdeme na procházku?“ zeptala se babička a oblékla nás do kabátků a do rukavic vyhřátých od topení. Venku je chladno a údolím se pohupuje hustá mlha. Do kapsičky jsme dostaly svíčky a vydaly se sychravou krajinou. Mlha nám připadala, jako kaše z pohádky Hrnečku vař! Jen posypat skořicí a sníst. Pět kroků vpřed, dva v otočce a šest zpět. Taková je procházka se dvěma malýma holkama. A ještě ten pěvecký doprovod! Jó, to se nenudíte! Míjely jsme louku, potok, kostel, školu a otevřely hlučné dveře do „zahrady ticha“. Za hřbitovní zdí neplatí pozemské zákony. Je to tiché místo, nepodobné jinému. Procházíme se uličkami, přemýšlíme o osudech lidí a s vděkem zapalujeme plamínky svíček. Líbí se nám, jak hoří. Babička pokládá prst na ústa a my víme, že musíme být potichu. Špitáme si o podzimu, příbězích, vzpomínkách a děkujeme, že díky našim předkům můžeme existovat.  Dušičky se tetelí, ale naše bříška začínají kručet. Cestou domů projdeme několika kalužemi, posbíráme velikou kytici větviček a utíkáme do tepla. Doma to voní! Hřejeme se teplým čajem a s talířky plnými krupicové kaše pozorujeme mlhu za oknem. Dušičky voní skořicí! Zpíváme si při jídle a babička se usmívá. Dobře ví, jak těžký život někdy dokáže být. A taky ví, že ti, které milujeme, nikdy úplně neodejdou.

Věnováno zahradě ticha a laskavé melancholii.

modelka Marie Ševčíková / fotografie Lenka Pětová / Účes Zuzana Lišková / šaty Pera Říhová, Folksofie/ místo hřbitov ve Křtinách

Marie má na sobě úpletové šaty s moravskou výšivkou a  vlněný šál s krajkou.

 

 

Den pro první lásku

Otevři oči a podívej se na mě! Chtěla bych Tě zase vidět! Co kdybychom se prošli pod jabloní? Vezmeme si košík a budeme do něj trhat jablka. A až nás nohy rozbolí, tak na ten strom vylezeme. Sedneme si na větev a necháme se kolébat křehkou jabloní! Chtěla bych Ti toho tolik říct! Třeba, že je dneska krásně. Tak krásně, že dnešek nechť je nekonečný a zítřek ať přestane existovat. Chtěl bych Tě zase vidět! Projdeme se spolu v sadu? Nosím batoh, plný jablek pro Tebe! Budeme se procházet, ale nohy nás nerozbolí. A když přece? Ponesu Tě v náručí! Jen ať se dnes potkáme! Otevírám oči a jabloňový sad mizí v mlze. Moje myšlenky teď poletují mezi úkoly do školy a ztrácejí se v dáli. Oči se mi klíží únavou. Ještě je před námi dlouhá cesta autobusem. Jako každý den nastupuje spousta lidí. Tmavé vlasy, světlé vlasy, velké oči, malé oči, povídají, nudí se, mračí se a smějí se. Z rádia hraje „Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít“ a autobus přijíždí k další zastávce. Nastupuje Ona, nastupuje On. Tak jako každý den. Dnes ale jinak. Smějí se.  Ona má rozcuchané vlasy a On si zapomněl kulaté brýle. Nastupují spolu. Konečně. Nastupují spolu a zítřek pro ně přestal existovat. Ještě že ani jeden zatím vůbec nic netuší.

Všem dnům, pro které stojí za to žít. Pro první lásky a jabloňový sad!

Takové jsou i propínací šaty z bavlny. Jejich střih vychází z běžné košile, ale je obzvláštněn o širší sukni a kontrastní detily. Šaty je možné zakoupit na internetovém obchodu Flér a nebo zprávou na FB Folksofie

modelka Karolína Dostálová /fotografie Lenka Pětová /účes Zuzana Lišková / šaty Folkosfie Petra Říhová / místo obecní sad ve Křtinách

 

Jsi modrá

Na kousku papíru vedle vzorečků do matiky, píšeš slova, co pro Tebe znamenají svět. Nač vědět, jak vypočítat obsah krychle, když obsah Tvého srdce ještě nikdo nezměřil. Proč mají zdi bílou barvu, když na papír se všechny ty barvy, co v sobě nosíš, nevejdou. Maluješ na lavice, po zdech i po domech. Hledáš vzorec pro život a přitom se měníš. Dosazuješ, sčítáš, odečítáš, prostě žiješ. Procházíš se po prknech, které ve svých trhlinách násobí tíhu příběhů a osudů místa. Hledáš pravdu v jasnosti skla a v jeho střepech pak místo prozření svůj pohled nacházíš. Učíš se tomu, čemu zrovna věříš a za čas nemůžeš uvěřit, co ses to tehdy naučil. Vracíš se zpátky, k těm bílým stěnám, na které se nesmělo malovat, k těm lavicím, které jsi musel vždycky vygumovat. Teď si tam chceš sednout, nechat se vést, být poslušný. Jenže stěny jsou oprýskané, na schodišti chybí zábradlí a statika je narušená. Už se nemůžeš vrátit. Musíš jít dál a sám si najít svůj chrám. Poděkuješ za základy, které ti už zůstanou a jdeš tam, schodištěm vzhůru. Nedržíš se zábradlí. Jdeš a víš.. když někdy spadneš, aspoň chvíli poletíš!

Takové jsou šaty volného střihu s obloučkovým okrajem a většími průstřihy na bocích. Součástí modelu je jenoduchý kožený pásek. 

Ušito, napsáno a vyfoceno pro starou školu na kopci, pomalované lavice a hlevně pro všechny co se pokouší létat! 

modelka Kateřina Říhová / účes Zuzana Lišková / fotografie Lenka Pětová / šaty Folksofie Petra Říhová / místo zámek a později škola "měšťanka" ve Křtinách

 


 

 

Snad proto, že jsi ze zámku

Věříme, že urozená slova význam nesou a slib svoji váhu má. Co ti, kteří v zámcích žili a žijí. Jsou Vysocí? A ti, co jim ty domy berou? Pro koho hvězdy hoří a koho pálí svou čistotou?

Pro pravdu a svobodu, naději a víru.

Modelka Blanka Kubešová / Fotografie Lenka Pětová / Účes Zuzana Lišková / Místo zámek a později škola ve Křtinách.

 


 

Když slova nejsou třeba

Něžné ticho

Věnováno kvetoucím loukám a tiché kráse

Modelka Nikola Keprtová / fotografie Lenka Pětová / účes Zuzana Lišková / šaty Folksofie Petra Říhová / místo kopec ve Křtinách

Tyto šaty jsou ušité z bavlny s elastanem a ozdobené výšivkou červených květů. Jsou určené jako svatební nebo společenské šaty například do tanečních.

 

 

 

Bosky a přece v kroji

Nohy v trávě nebo roztančené na parketu. Hlava v oblacích a sluncem zalitý den. Hody, tancovačky a léto. Už aby to bylo! Bambusové tričko s lidovou výšivkou přinese kousek této pohody i do prosincových dnů!

Díky hody!

Modelka Zuzana Korčáková / fotografie Lenka Pětová / účes Zuzana Lišková / šaty Folksofie Petra Říhová / místo zahrada u bývalé horní školy

 

 
MÚZA
 
Byla jsem hraběnka. Sedávala jsem v křesle i v zahradách. Dnes jsem múza.
 
Modelka Kateřina Říhová / fotografie Lenka Pětová / účes Zuzana Lišková / šaty Folksofie Petra Říhová / starý zámek, škola
 
 
 

 
 
ČERVENÁ A BÍLÁ
 
Modelka Karolína Dostálová /fotografie Lenka Pětová /účes Zuzana Lišková / šaty Folkosfie Petra Říhová / místo obecní sad ve Křtinách
 
 
 
 
 
KOUZELNICE
 
Šaty budou takové, jaká v nich budeš ty.
Modelka Nikola Keprtová / fotografie Lenka Pětová / účes Zuzana Lišková / šaty Folksofie Petra Říhová / místo terasa ŠLP
 
 
 
 
 
 
 
SLAVÍME KŘTINY
 
Svatební šaty, mateřská láska, světlo. Toto místo zažívá oslavy nového života i smutky z rozloučení.
 
Když něco končí, něco nového začíná.
 
Modelka má na sobě svatební šaty ušité z bavlněného mušelínu a krojový věneček.
 
Modelka Radka Hromková / fotografie Lenka Pětová / účes Zuzana Lišková / šaty Folksofie Petra Říhová / místo barokní kostel ve Křtinách