Ztraceni v Banátu

První střechy drobných domků vykukují z dálky. Dřevěné ploty, různobarevná omítka, kachličky, slepice, krávy a krásná příroda. Přijíždíme do Tisového údolí v Rumunsku.

 

IMG_1382

 

"Dobrý den". Zdravíme místní v české hospodě "U medvěda" ve vesnici Eibenthal a necháváme v sobě rychle zmizet čepované pivo. Hospodský nám zařizuje nocleh u "krajanů" a my vyrážíme na naše první stanoviště.

 

IMG_1439

 

 

Domek má bílou omítku, vinnou révou obrostlý průchod a betónový dvorek. Krásnými dvojitými dveřmi vcházíme z dvorku do světnice a jsme rádi za střechu nad hlavou. Majitelem domu je starý pán, kterému už na statku dělají společnost jen kráva, tele, králíci a slepice. No a občasní turisté, kteří u něj přespávají.

 

IMG_1424

 

IMG_1378

 

"Kikiriký" Budí nás silný hlas barevného kohouta. Otevíráme oči a ještě lehce rozlámaní, vcházíme na dvorek. Čerstvě stažené tele a krev po celém dvorku není úplně to, co chceme po ránu vidět. "Dobře jste spali"? Zdraví nás pan hospodář. "Dobře, dobře" Odpovídáme ze slušnosti. Jdeme se umýt, pokládáme si pytlíček s mýdlem na pračku a s údivem pozorujeme partičku malých červů hned vedle něj. Vyčistit zuby, umýt se a rychle na procházku.

 

IMG_1334

 

IMG_1441

 

Hlouček stařenek ozdobených jednoduchými šátky se právě schází před kostelními dveřmi. Na zahradě kvetou něžné růže a zeď kostela zdobí čistě funkční nápadná klimatizace. " V kostele je třeba myslet jak na krásu ducha, tak zdraví těla."  Smějeme se.

 

IMG_1332

 

IMG_1427_1

 

Vyrážíme na tůru do sousední vesnice. Čeká nás 20 km po značkách českých turistů. Procházíme vesnicí Nová Baja (dřívější hornická osada). Pokračujeme lesem, loukou a užíváme si překrásné výhledy. Tedy většinou... Po pár kilometrech si totiž uvědomujeme, že jsme někde neodbočili. Jdeme k řece Dunaji daleko od obou vesnic. "Ten dům na kopci tedy nebyl začátek nové vesnice, ale jen samota v horách". Říkáme si. Chápeme už, proč měl jeho obyvatel tak velkou radost, když nás viděl procházet. "Ahoooj kuciiii!". Volal na nás z dálky.

 

IMG_1367

 

Nevadí. Díky naší špatné cestě se náhodou potkáváme s místními pohodovými policisty. Necháváme se jako "ostří gangsteři" odvést policejním autem a o pár kilometrů dál spolu s nimi svačíme.  Najedení vyrážíme na cestu zpět do vesnice.

 

IMG_1365

 

Druhou noc táboříme ve stanu nad vesnicí. Jídlo z ešusu, venkovní sprcha, cinkání zvonečku pasoucí se krávy a kopce kam se podíváš! "Léto jako vymalované, léto s kovbojem". Zpíváme si. Tedy, Já si zpívám. On už mě neposlouchá. Spokojeně usnul.

 

IMG_1409

 

IMG_1389

 

Otevírám ilustrovanou knížku  "Češi v Banátu" od Petry Dobruské a Ileany Surducan a nechávám se pohltit prvními obrázky. 

 

 37316367_10216423287605543_3969255796818051072_n

 

Proč se češi usadili v Rumunském pohraničí? Nebyla to jejich vůle. Šli tam, kde je poslaly říšské úřady. Místa vybrali podle strategie důstojníků armádního průzkumu. Ti rozhodovali jen podle mapy před sebou. Kde udělali znamení, tam bylo třeba jít. Život byl moc těžký.

 

IMG_1431

 

"Proč visí ty tašky na sloupech?" To je takový místní zvyk. Když auto rozváží chleba a lidi právě nejsou doma, řidič ho nechá v tašce na sloupu. "A neukradne je někdo?" Nene, Eibenthal je prý dokonce proslulý jako vesnice kde se nekrade! Nedaleko Eibenthalu byly doly na černé uhlí. Ředitel dolů, byl člověk vzdělaný, spravedlivý a dokázal si udržet pořádek. Kdo pracoval v dolu, nepil, nekradl. Tato pravidla dodržovala celá vesnice. Horníci byli také dobře placeni, protože práce byla nebezpečná. Proč krást, když nemáš nedostatku?

 

IMG_2080

 

A jak to bylo když se šlo na tancovačku?

To se nažehlil kroj a hurá do vesnice. "Děvčata, máte mládence? Estli ne, nýčko na bále je příležitost si někoho najít! Když kluci netancujou, zůstanou sami... Dyž jsme byl mladej, tak jsem se snažil tancuvat, i dyž to bylo těžký." Usmívám se, zavírám knížku a už také usínám.

 

37280619_10216423286045504_355249471040258048_n

 

 

Je ráno a slunce začíná nabírat na síle. Nocování v přírodě má svoje "neposunutelné budíky". Slunce a kohout jednoduše dobře vědí, kdy začíná den. Rozepínáme stan a trocha čerstvého vzduchu spolu s mlhou, pohupující se nad kopci je na chvíli lepší, než jakákoliv hotelová snídaně. Na chvíli... Mažeme chleba s marmeládou, uklízíme a chystáme se zase o kus dál.

 

IMG_1398

 

Škoda, že jsme se tady nemohli zdržet delší dobu. V tomhle místě mezi kopci si připadáme jako by se vrátil čas. A jak to tady bude dál?

 

IMG_1361

 

Možná bude do vesnic jezdit stále více turistů.

Možná z vesnic nebudou všichni mladí lidé odcházet.

Možná se z vesnice stane etnografické muzeum.

A nebo taky ne...

 

IMG_2081

 

Ale nikdy už to nebude jako teď.

 

A tak jsme rádi, že jsme viděli zabijačku, babičky v šátcích i tašky na sloupech. Že jsme se ztratili a taky že nás pronásledoval snad nejšťastnější svobodný pes, jakého jsme kdy viděli.

 

IMG_1320