1. Každá si zvykne

Ahoj vilky a uličky za oknem!

Dívám se na Vás každý den ze svého pohodlného gauče. Ráno si vás vychutnávám jak třešničky na dortu, na oběd si líně povídáme a večer mě opíjí vaše zlatý odraz. Bydlím v pronajatém bytu naproti Vám.

Žiji za  plastovými okny, s topením na "knoflík" a vodou, co teče a hřeje když má. Ve všedním pohodlí dostupnosti města. Můj byte, klape nám to! Tedy, být partnery, bylo by nám hej. Jsme spolu dnem i nocí a pokorně platíme nájemné za čas strávený spolu. Vrásky a starosti lehkovážně házíme za hlavu.

Dnes se ale musíme rozejít. Copak jsme s tím nepočítali? Balím si vzpomínky, loučím se a jdu o „dům dál“. Mám smíšené pocity a chci ještě víc! Hledám novou závislost, byt s terasou! Počátám. Nájem krát dva, krát dvanáct, dvacet čtyři..Uf, to už je trochu moc. Vracím s na zenm a rozhoduji, dát si odvykačku. 

 

"Každým krokem blíže k cíli". Zapisuji myšlenky na mapu pověšenou na zdi a hrdě se stěhuji do nejlevnějšího nájmu ve městě.

 

 Ahoj paneláky pod okny! Dívám se na vás každý den ze své pevné židle.  A že do vás nejsem ani trochu zamilovaná?  

 

„Každá si zvykne“! S úsměvem parafrázuji staré moudro o manželství.

 

1235340_10202186542055802_1235985917_n

 

IMG_20181130_142238

 

IMG_0936