Jak jsme vyrobili kuchyň

Dnes už nemusíme vařit v chladné chodbě před koupelnou, ani být závislí na zdroji tepla ze dřeva. Přesunuli jsme si kuchyň do menší místnosti vedle "světnice" a zařídili elektrické vytápění. Pořád nás čeká dokončit pár nedostatků v kuchyni a zásadnějších věcí v druhé polovině chaloupky, ale z toho se teď "nestřílí".
 
"Zvládli jsme to, máme kuchyň! Není dokonalá, ale je naše!"
 
A jak to vlastně bylo?
 

Pořídili jsme si černý granitový dřez, baterii, digestoř z Ikei a tyč na pověšení kuchyňského náčiní. V Hornachu jsme byli jako doma. Sehnali jsme tam malířskou barvu, štuk, penetraci, čistící prostředky, spárovku na pracovní desky, barvy, laky, šroubky a matičky. Cestu k místním záchodům už známe bezpečně a dlouhý učet za nákup jakbysmet. Zaplatili jsme instalatérům, kteří vybourali zeď a namontovali nové trubky z ob vzdálené místnosti do vznikající kuchyně. Strávili mnoho hodin s elektrikářem, který nám kompletně předělal rozvaděč a elektřinu v mísnosti. Trochu to pepletl a tak je z naší malé chaloupky naddimenzovaný "Temelín". I tak jsme s ním ale byli moc spokojení. Vlastně se dá říct, že nám docela vytrhl trn z paty. Naše dny se neustále točily kolem "prachů" a prachu. Peníze a nepořádek ve znamení rekonstrukce.

Koupili jsme toho hodně, ale hotovou kuchyň ne. A tak jsme se každý den museli prokousávat milimetr po milimetru k našemu "velkému dílu". Docela jsme se zapotili a zjistili, jak každý ten "kousek" trvá. Zvlášť, když máte v chaloupce všechny stěny křivé. Měřili jsme, rýsovali a pečlivě změřené už méně pečlivě opravovali. A pak, když už to bylo po desáté, můj milý hrdě oprášil svůj vytříbený slovník, zaklel a jen od oka vyřezal a zkroutil desku ke stejně zkrouceným stěnám. Povedlo se, poličky a malý pracovní stolek byly na svém místě.

Úplně bych zapomněla, že předtím než jsme začali s klením a montováním, veškeré dřevo bylo potřeba natřít a některé namořit a nalakovat. Na korpusy a nožičky jsme použili směs bílé a slonovinové barvy a pracovní desky k lince, desku jídelního stolu a sedáky židlí obrousili, namořili tmavě hnědou a nalakovali bezbarvým tvrdým lakem. Jedna deska se nám asi vlivem vlhka zkroutila do luku. Smáli jsme se, že máme houpačku a pak už s vážnější tváří museli vyrazit do obchodu pro novou. Známé záchody, známý účet. Další den byl pryč.

"Paní Lorenz, uvezu to?" Někdy jsem si připadala jako starý zedník s pivem, co sedí a radí těm, co pracují. Ne že bych měla nějaké vědomosti a pivo v ruce. Neschopnost zvedat těžké věci a normálně pracovat mě občas donutila si jen tak sednout a dlouhé hodiny pozorovat práci druhého. S klížícími se víčky a kakaem v ruce jsem hltala každý ten kousek hotové práce a úplně nejvíc si užívala nahazování oklepaného komínu. Teda, pozorování při téhle práci. Ta vůně čerstvé omítky a rodící se dílo bylo pro mě jako chutná odměna. Komín jsme nakonec nechali jen hrubě zaházený a přetřený na bílo. Práce mého nejmilejšího "zedníka" a vzpomínka na oblíbenou vůni "paní Lorez" tak zůstala jako abstrakní umělecko dílo nezakryta.

Jsem moc vděčná, za pomoc taťky a manžela od mojí setry, kteří nám ochotně pomohli pověsit horní skříňku nad pracovní desku. Už minulý rok jsme dostali starý příborník z brněnské vilové čtvrti. Bylo třeba jej natřít a horní část rozřezat tak, aby se vešel do určeného místa. Nakonec jsme stopy po řezu nechali normálně vidět, však utrpěl ujmu a za svoje kořeny se nesmí stydět. Dvířka nemáme zasklené, k tomu jsme se zatím nedostali. Je ale docela sranda, brát si nádobí přes ně. Takový upgrate:). Dolní část příborníku si zaslouží svoje místo zase jinde. Necháme se ale zatím překvapit kde.

Naše kuchyň nás vyšla cca na 15 000Kč plus nová elektřina a odpad.