Modrobílá chaloupka

 Na podzim 2018 jsme si koupili modrobílou jihomoravskou chaloupku.

 

Žijeme v drobném domku, který upravujeme k obrazu svému (tedy, pokud on spíše neupravuje nás:)). Máme Drumbuna, pořádného venkovského kocoura. Šijeme a vyšíváme pro naši folklorně laděnou značku Folksofie.

 

Rádi cestujeme a inspirujeme se za hranicemi i doma. Víme, že láska prochází žaludkem a tak vaříme, zahradničíme a píšeme deník o prostých každodenních radostech.

 

Zatím nás sledujte na Instagramu Folksofie a těště se s námi.

 

 

Jak jsme vyrobili kuchyň

Dnes už nemusíme vařit v chladné chodbě před koupelnou, ani být závislí na zdroji tepla ze dřeva. Přesunuli jsme si kuchyň do menší místnosti vedle "světnice" a zařídili elektrické vytápění. Pořád nás čeká dokončit pár nedostatků v kuchyni a zásadnějších věcí v druhé polovině chaloupky, ale z toho se teď "nestřílí".   "Zvládli jsme to, máme kuchyň! Není dokonalá, ale je naše!"   A jak to vlastně bylo?   Pořídili jsme si černý granitový dřez, baterii, digestoř z Ikei a tyč na pověšení kuchyňského náčiní. V Hornachu jsme byli jako doma. Sehnali jsme tam malířskou barvu, štuk, penetraci, čistící prostředky, spárovku na pracovní desky, barvy, laky, šroubky a matičky. Cestu k místním záchodům už známe bezpečně a dlouhý učet za nákup jakbysmet. Zaplatili jsme ins...

"Obyčejný den" s diamantem

Bylo hezké letní odpoledne, venku z vesela pobíhal náš mourovatý koucour. Doma se povalovala hromádka nevyžehleného oblečení a já se už konečně odhodlala začít něco dělat. Vysála jsem na chodbě, v obyváku a "chršt", vysavač přestal fungovat. "No super, budeme muset koupit nový". Říkám si. Můj milý Kamča se právě vrátil z práce. "Tys vytáhl šňůru od vysavače"? "Vezmeš si mě"? Zněla překvapivá odpověď. "Co"? Šeptla jsem a zůstala tiše koukat. Oba dva jsme tam stáli. Já v teplákách, on unavený z práce. Na zemi vysavač, nad hlavou dřevěný strop s dírkami od červotoče. Byl to úplně obyčejný den, obyčejné místo i obyčejné načasování. Nemuselo se stát nic a stalo se všechno. Nehráli jsme si na romantiku, jen jsem přenádherně žili.       Dostala jsem krásný originální prstýn...

Drumbun, pořádný venkovský kocour

U rodičů na zahradě stojí zděná kůlna. Schovávají se v ní kola, všelijaké nářadí a občas i nějaký ten poklad. "Pojď se podívat, něco tu je!"  Volal na mě překvapený taťka. Opatrně jsme otevřeli dveře a z černé tmy na nás zasvítili dva páry drobných "zlaťáčků", kočičích oček. Koťátka se choulila k sobě a větší z nich bylo zvědavé kdo, že se to na něj přišel podívat. Když jsme se na stejné místo vrátili druhý den, přivítalo nás už jen jedno z koťat. Menší se nejspíš rozhodlo, že pro něj nejsme ti praví a svůj nový domov našlo, jak jsme se později dozvěděli, vedle u sousedů.     Před pár týdny jsme se vrátili z dovolené autem po Rumunsku. Při dlouhé cestě nás bavilo čtení všelijakých nápisů a Drum bun nás doprovázel při každém výjednu z vesnice. Připadalo nám to spíš jako...

Mrazivá romantika

Sedím ve vlaku, směr jižní morava a loučím se s ubíhajícím městem. Je začátek prosince a právě začíná pořádná zima. Ručičky venkovních teploměrů ukazují něco pod nulu, ale ve vlaku je teplo. Možná až moc. Odkládám čepici, rukavice a rozepínám si bundu. Vím, že budu za chvilku přestupovat a tak nervózně pozoruji světelnou ceduli. Jedu "domů". Poprvé. I když to tak zatím necítím. Před pár dny jsme se přestěhovali. Bydlíme v romantické chaloupce s modrým štítem a květinovou předzahrádku. Plot je obrostlý vinnou révou, na zahradě roste švestka a meruňka, v létě voní levandule a kvete růže. Výhled máme na vesnici a kopce s vinohrady. Domek má jednoduchá kastlová okna, částečně nezateplený strop a dveře, které se nehodí jako venkovní. Naše bydlení je teď mrazivě romantické a dokáže utěšit "básn...

Každá si zvykne

Zápisky o tom, jak jsme bydleli ve městě a jak jsme se museli stěhovat. O pocitu, že "Tvůj byt je tvůj hrad". A o nepříjemném "procitnutí".     Ahoj vilky a uličky za oknem! Dívám se na Vás každý den ze svého pohodlného gauče. Ráno si vás vychutnávám jak třešničky na dortu, na oběd si líně povídáme a večer mě opíjí vaše zlaté světlo. Bydlím v pronajatém bytu naproti Vám. Žiji za  plastovými okny, s topením na "knoflík" a vodou, co teče a hřeje když má. Ve všedním pohodlí a s centrem města na dosah ruky. Můj byte, klape nám to! Tedy, být partnery, bylo by nám hej. Jsme spolu dnem i nocí a pokorně platíme nájemné za čas strávený spolu. Vrásky a starosti lehkovážně házíme za hlavu. Dnes se ale musíme rozejít. Copak jsme s tím nepočítali? Balím si vzpomínky, loučím se ...

5 položek celkem