Z modrobílé chaloupky

 

 

 

5. Teplo domova

Jak z obrázku od starých malířu, kroutí se kouř z komínu. Modrobílá chaloupka odpočívá v bílé peřině a zevnitř ji hřejí kachlová kamna. Letos jsou pro nás jediným vytápěním v domě. Už na podzim jsme proto nechali zrenovovat a teď nám už víc než měsíc krásně slouží. To máte:  „vynést popel, vymést komín, udělat třísky, přinést dřevo, rozdělat oheň, přiložit, zamést…“ A mezi tím se vám kocour proplétá kolem nohou, sleduje plápolající ohýnek, hraje si s drobnými třískami a vy máte už od rána o zábavu postaráno.   ...

4. Drumbun

U rodičů na zahradě stojí zděná kůlna. Schovávají se v ní kola, všelijaké nářadí a občas i nějaký ten poklad. "Pojď se podívat, něco tu je!"  Volal na mě překvapený taťka. Opatrně jsme otevřeli dveře a z černé tmy na nás zasvítili dva páry drobných "zlaťáčků", kočičích oček. Koťátka se choulili k sobě a větší z nich bylo zvědavé kdo, že se to na něj přišel podívat. Když jsme se na stejné místo vrátili druhý den, přivítalo nás už jen jedno. Menší se nejspíš rozhodlo, že pro něj nejsme ti praví a svůj nový domov našlo, jak jsme se později dozvěděli vedle u sousedů. Před pár týdny jsme se vrátili z dovolené autem po Rumunsku. Při dlouhé cestě nás bavilo čtení všelijakých nápisů a Drum bun nás doprovázel při každém výjednu z vesnice. Připadalo nám to spíš jako pořádné kočičí jméno než nápis ...

3. Mrazivá romantika

Sedím ve vlaku, směr jižní morava a loučím se s ubíhajícím městem. Je začátek prosince a zrovna začíná pořádná zima. Ručičky venkovních teploměrů ukazují něco pod nulou ale ve vlaku je teplo. Možná až moc. Odkládám čepici, rukavice a rozepínám  bundu. Vím, že budu za chvilku přestupovat a tak nervózně pozoruji světelnou ceduli. Jedu "domů". Poprvé. Před pár dny jsme se přestěhovali. Bydlíme v romantické chaloupce s modrým štítem a květinovou předzahrádku. Plot je obrostlý vinnou révou, na zahradě roste švestka, meruňka, voní levandule a růže. Máme  výhled na kopce s vinohrady. Domek má jednoduchá kastlová okna, částečně nezateplený strop a dveře které by se víc hodili dovnitř než ven. Naše bydlení je občas mrazivě romantické a dokáže utěšit "básníkovu" duši. Trpícího hrdinu, toužícího se ...

2. Měli jsme míň a taky jsme byli

Moc ráda vzpomínám na povídání mojí babičky a dědečka, kteří si jako mladí manželé koupili domeček na vesnici uprostřed lesů. V té době nebyl internet. Pánové se sešli v hospodě a jeden pověděl tomu druhému, kde se co prodává. Tatínek od babičky se doslechl o hezkém domku na prodej. Peníze se půjčili po rodině a za čas mohla proběhnout koupě. Domek obývaly starší dámy, které zde měly krejčovství. V přízemí byl krejčovský salón a v patře měla každá z nich pokojíček. Babička s dědečkem se k nim nastěhovali a několik let splečně hospodařili. Domek prodával nějaký pan Slavík a z povídání si pamatuji, že vlastnil více domů v okolí. „Bála jsem se ukrojit si krajíček chleba navíc“ Vzpomínala babička v souvislosti s půjčkou peněz od rodiny. „Měli jsme míň a taky jsme byli“, povídal děděček, proto...

1. Každá si zvykne

Ahoj vilky a uličky za oknem! Dívám se na Vás každý den ze svého pohodlného gauče. Ráno si vás vychutnávám jak třešničky na dortu, na oběd si líně povídáme a večer mě opíjí vaše zlatý odraz. Bydlím v pronajatém bytu naproti Vám. Žiji za  plastovými okny, s topením na "knoflík" a vodou, co teče a hřeje když má. Ve všedním pohodlí dostupnosti města. Můj byte, klape nám to! Tedy, být partnery, bylo by nám hej. Jsme spolu dnem i nocí a pokorně platíme nájemné za čas strávený spolu. Vrásky a starosti lehkovážně házíme za hlavu. Dnes se ale musíme rozejít. Copak jsme s tím nepočítali? Balím si vzpomínky, loučím se a jdu o „dům dál“. Mám smíšené pocity a chci ještě víc! Hledám novou závislost, byt s terasou! Počátám. Nájem krát dva, krát dvanáct, dvacet čtyři..Uf, to už je trochu moc...

5 položek celkem